Inflace přiměla Čechy pracovat s úsporami. Finanční poradce říká, jak na to

Jací lidé a s jak vysokými částkami se na vás teď obracejí s žádostí o radu? Jak byste je rozdělil? Podle peněz, nebo jejich potřeb?

Je to všehochuť. Ozývají se lidé, kteří mají 150 tisíc korun, ale i několik milionů. Jedná se nejčastěji o rodinné rezervy. Jsou to peníze z prodeje nemovitosti, dědictví nebo úspory na smlouvách stavebního spoření. Často se jedná o celoživotní úspory. Až současná situace lidi donutila se o cenu peněz zajímat. A to ve všech příjmových skupinách. Přitom získat v bance úrok nad inflaci dlouhodobě prakticky nejde.

Co svým klientům v této otázce doporučujete?

První doporučení je stanovit si, na co peníze lidé použijí. Bez cíle se dá jen těžko doporučit vhodné řešení. Pak finanční částku většinou rozdělíme na části. S nimi dál pracujeme podle času, kdy peníze budou lidé zase potřebovat. To může být třeba odhad času na modernizaci bydlení, výdaje na školy pro děti či přispění jim na hypotéku, odchod do penze. Potřeby klientů se liší.

Přesto, jaké finanční otázky vaši klienti nejčastěji řeší?

Ty hlavní otázky vycházejí ze skutečných potřeb a v čase se moc nemění. Jedná se o to, kde si šetřit na penzi. Nejčastěji, zda je vhodné předčasně splatit hypotéku, kam spořit dětem na studia a start do života. Jestli si koupit auto za hotové, nebo na úvěr. Zda si koupit investiční byt, co investice do zlata, jiných komodit, kryptoměn, whisky, uměleckých předmětů, veteránů, pozemků a mnoho dalšího…

Uvedl jste, že peníze klientů rozdělujete na části. Jak konkrétně?

Krátkodobou rezervu ve výši několika měsíčních příjmů většinou necháme na spořicím účtu v bance. Ta ale musí být operativně k dispozici. Peníze, které klienti hodlají utratit do jednoho až dvou roků, lze také bez výčitek nechat v bance.

Šimon Tejkal vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 2010 absolvoval finanční kurz a získal certifikát jako European Financial Advisor. Finančnímu poradentství se věnuje 14 let. Specializuje se na budování investičního majetku rodinám. K jeho koníčkům patří dlouhý triatlon a farmaření.

Peníze, o kterých klienti vědí, že je nebudou potřebovat dříve než za tři a více let, většinou investujeme do podílových fondů. A to do dluhopisových, nemovitostních, smíšených nebo akciových. Pro lidi s částkami v řádu vyšších milionů jsou k dispozici i fondy kvalifikovaných investorů. Obecně platí, že čím déle peníze nepotřebuji, tím rizikovější fond můžu zvolit a vyšší výnos získat.

Co termínované vklady?

Termínovaný vklad je vhodný na specifické cíle, kdy klient zná konkrétní termín potřeby peněz a také chce dopředu vědět konkrétní částku, kterou při splatnosti vkladu dostane. Nyní jsme řešili s klientkou například situaci, kdy ona má hypotéku s dvouprocentním úrokem, kterou za čtyři roky splatí. A protože nechtěla podstupovat investiční rizika vyplývající z investic do podílových fondů, koupili jsme termínovaný vklad se čtyřprocentním úročením.

Nezmínil jste stavební spoření... Proč?

Stavební spoření jako spořicí produkt skoro nepoužívám. Pokud mě tedy klient nepřemluví, že ho z nějakého nostalgického důvodu prostě musí mít. Na mě je stavební spoření nepružné. Už třeba tím, že peníze musí být takzvaně u ledu šest let, aby člověk nepřišel o státní příspěvek. Kdo měl loni stavební spoření ve vázací době, tak mu vyneslo 1,5% zhodnocení. Což je fajn, ale zázrak to není. Navíc nemohl z produktu vystoupit. Nicméně určitě je lepší spořit ve stavebním spoření než peníze utratit za nesmysly.

Co doplňkové penzijní spoření, tedy spoření na penzi se státním příspěvkem?

Doplňkové penzijní spoření s vhodnou investiční strategií doporučuji všem, kteří si ještě na penzi nespoří.

Které finanční produkty klientům doporučujete nejraději? A proč?

Mám rád podílové fondy. Vysvětluji lidem, že podstupovat investiční rizika se v dlouhodobém horizontu vyplácí. Výhoda je, že ve fondech jsou peníze disponibilní v řádu dnů až týdnů. Škála investičních strategií je tak široká, že lze složit na přání klienta portfolio s libovolným průběhem, a když se mění situace na trhu, lze na ni velmi rychle reagovat a využít vzniklé příležitosti.

Co je podle vás výhodnější? Začít s podílovými fondy a teprve pak volit penzijní, nebo obráceně?

Účastnické fondy doplňkového penzijního spoření jsou v principu podílové fondy s regulovanými náklady a poplatky. U doplňkového penzijního spoření díky státnímu příspěvku a možné daňové úlevě jde o skvělý investiční produkt na úložky do tří tisíc měsíčně. Nevýhodou je, že fond nemůžete vybrat dříve než v 60 letech.

Doplňkové penzijní spoření však nese také významné politické riziko. Každá vláda může změnit podmínky státního příspěvku, daňových úlev i samotné dostupnosti peněz a zdanění výnosů a výplat. Takže za mě doplňkové penzijní spoření do portfolia jednoznačně patří. Ale s mírou, tak akorát.

Co říkáte na to, že v Česku zůstávají stále více než čtyři miliony lidí ve starém penzijním spoření, kde sice mají státní příspěvek, ale žádný výnos, protože transformované fondy mají jen konzervativní strategii?

Je škoda, že stále většina z těch, kteří si v dobré víře spoří na penzi, „hnije“ ve starých transformovaných fondech. Fondech, které už osm let svými výnosy nepokrývají ani inflaci. Tím chci říci, že ten, kdo má více než pět let do důchodu, by měl přejít do doplňkového penzijního spoření. V něm si zvolit účastnický fond s vyváženou nebo dynamickou strategií. Přičemž platí, že nemá smysl do těchto fondů posílat jakékoli vklady nad tři tisíce korun.

To mě zarážíte, protože právě ty tři tisíce korun umožňují i daňovou optimalizaci měsíčních investic. Proč říkáte, že do účastnických fondů lidé nemají posílat nic nad tři tisíce korun?

V individuálních případech mohou posílat víc, mohou mít nějaký speciální záměr. Všeobecně to ale nedoporučuji kvůli politickému riziku. Nevím totiž, jak přesně se k těm penězům v budoucnu dostanu.Proto bych tam dával maximálně to, co stát nyní zvýhodňuje. A zbytek do podílových fondů mimo penzijní společnosti.

V jakých situacích se vyplatí investovat do podílových fondů? Komu byste je zejména doporučil?

Podílové fondy jsou díky pestrosti investičních strategií univerzálním nástrojem na zhodnocování peněz pro všechny lidi, kteří se nechtějí sami zabývat obchodováním s cennými papíry. Výhodu mají v tom, že i s malými částkami můžete nakoupit velmi diverzifikované portfolio akcií nebo dluhopisů nebo jiných podkladových aktiv. Zároveň poskytují skvělou likviditu, jsou tím pádem praktické. To platí vždy, pokud nemám život naplánovaný totálně rigidně, tedy chci určitou volnost. Jsou také daňově optimalizované. Po třech letech od nákupu neplatíte daň z výnosu.

Ano, ale ve kterých situacích se do nich hodí investovat?

Typicky pokud mám nějaký cíl v budoucnu – nákup auta, splacení hypotéky, vzdělání dětí, zabezpečení na důchod nebo třeba ochranu peněz před inflací –, tak v podílových fondech najdu vhodné řešení.

Naopak garantované produkty a vklady plní tuto funkci jen velmi krátkodobě. Jsou státem taktéž skvěle zdaňovány. A často jsou nastaveny tak, že státní garance stojí klienty hrozně moc peněz. Byť to nemusí být na první pohled vidět.

Mohl byste uvést konkrétní příklad?

To mohou být již ty zmíněné transformované fondy starého penzijního připojištění. Mají garanci nezáporného zhodnocení. Což je omezuje v jejich investiční strategii. V praxi to od roku 2013 do letoška znamenalo, že transformované fondy vydělaly klientům asi devět procent. Naopak dynamické účastnické fondy v doplňkovém penzijním spoření vydělaly 45 procent.

Zdroj: iDNES.cz