Je to o nastavení v hlavě

Proč jste se rozhodla změnit kariéru?

Chtěla jsem se naučit něco nového a roli hrála i myšlenka, že bych mohla žít jinak. Byla jsem dva roky zaměstnaná jako učitelka a uvědomovala si limity té práce. Chtěla jsem vydělávat víc, plnit si sny, mít děti, dům. S manželem jsme byli oba učitelé a bylo jasné, že se dvěma učitelskými příjmy to není reálné. Dostala jsem příležitost od Petra Borkovce, spoluzakladatele Partners, který byl jedním z mých studentů na jazykovém kurzu. Řekla jsem si, že to zkusím, dám tomu rok a uvidím, jestli mi to půjde a bude mě to bavit. Byla jsem mladá, neměla závazky, tak kdy jindy?

Předtím jste neměla blízko k financím, bylo tohle nejtěžší?

Určitě to pro mě byl velký blok. Měla jsem pocit, že financím nerozumím, nestudovala jsem je. Ale ve finále jsem to brala jako výzvu a hlavně mi Petr Borkovec a moje tehdejší vedoucí Lucie vysvětlili, že nejde v první řadě o finance, ale o komunikaci a práci s lidmi. Díky tomu se mi povedlo blok překonat. Pomohlo mi i to, že jsem měla skvělé vedení a vzdělávání, které bylo propojené s praxí. Hlavně mě nadchla služba samotná a to, jak jsme ji dělali.

 Taková razantní změna oboru musela být složitá i z pohledu vašeho okolí. Zrazoval vás od ní někdo?

Určitě. I rodiče a hodně dalších lidí, kteří tomu zpočátku nevěřili a ťukali si na čelo, že jsem se zbláznila. Znali mě jako sporťačku a cestovatelku a byli z toho překvapení. Zkraje byla těžká i časová organizace, začínala jsem na vedlejší pracovní činnost a dál učila ve škole.

Pomohly vám i zkušenosti z učitelství?

Stoprocentně. Nesouvisí to jen s učitelstvím. Vystudovala jsem kromě tělesné výchovy i němčinu a francouzštinu a jazyky jsou o komunikaci, jezdila jsem hodně do zahraničí, ráda byla v novém prostředí a učila se nové věci, což mi pomohlo i při té změně. Navíc oboje je o práci s lidmi, komunikaci, psychologii. A i z té tělocvikářky vidím hodně společných věcí jako třeba týmovost, umění lidi motivovat a organizační schopnosti.

Dala jste si rok na zkoušku. Jak dlouho trvalo, než se podnikání rozjelo?

Start byl rychlý a úspěšný. Už po třech měsících jsem se rozhodla, že tomu dám stoprocentní prioritu a ve škole jsem dala výpověď. Po roce už to fungovalo velmi dobře. Klíčový moment byl, že se mi povedlo rychle sestavit výborný tým lidí.

A do toho jste od začátku věděla, že chcete mít brzy rodinu?

Ano, měla jsem to tak nastavené a věděla, že chci hledat cesty, jak to skloubit dohromady a splnit si, že budu mít rodinu, pro kterou budu mít čas, a zároveň budu pracovat.

Jak se pak realita lišila od vaší představy?

Asi rok po začátku podnikání jsem otěhotněla. Tehdy jsem také do byznysu přizvala manžela. Líbilo se mu, že se nám daří, a sám cítil, že se chce také posunout. Chtěli jsme miminko a řekli si, že když budeme podnikat společně, zvládneme to. Dopředu jsem samozřejmě nevěděla, jak přesně to půjde. Ale důležité bylo nebát se a pak to průběžně ladit.

Díky čemu se to hlavně podařilo?

Hlavní důvod je nastavení v hlavě. Věřím, že to jde, a hledám cesty. Druhý důvod je, že to jde právě díky podnikání s Partners. Podnikání nám umožňuje být s dětmi podle jejich potřeb a našich představ, zároveň nejsem na všechno úplně sama. Mám skvělé zázemí a servisní zastřešení centrály. Třetí vysvětlení pak je o umění delegovat, vyhodnocovat priority a plánovat. Když se mě lidi ptají, jak to stíhám, říkám, že stíhám to, co je pro mě v dané fázi důležité.

Máte nějakou praktickou radu jak na to?

Ano, měj odvahu dělat věci svým originálním způsobem, cesta vždy existuje. Spolupracuj, neporovnávej se. Čistě prakticky je také důležité mít pravidelnou schůzku sama se sebou.

Jak to funguje?

Pokládám si otázky, co chci, co je pro mě důležité, jak to můžu udělat, jaké jsou možnosti. Zásadní je mít kontakt se sebou. Aby člověka nesemlelo, že někdo to dělá nějak, stereotypy, řeči, že maminky by měly, manažeři by měli, na to zapomeňte.

Jak často si takovou schůzku dáváte?

Vytvořila jsem si návyk, že se jednou týdně zastavím, vyhodnotím si týden a promýšlím další. Větší rande se sebou si dávám jednou za rok, kdy si rekapituluji uběhlý rok a promýšlím plány a priority pro další. Proto, že podnikáme oba s partnerem, si dáváme podobné schůzky i spolu. Osvědčilo se nám, že je máme naplánované v diáři, potkáme se mimo domov a probíráme svůj byznys i organizaci rodiny.

Jak vnímáte možnost dvojité kariéry partnerů, kteří mají děti?

Vnímám to tak, že to možné je, nicméně záleží na celkovém kontextu, a zda je to v souladu s představou obou v páru. Samozřejmě se to liší, pokud jeden podniká a druhý je zaměstnaný. U nás to možné je, protože oba podnikáme a řídíme si svůj čas. Taky jsme prošli různými fázemi. Jako dvě kariéry to ale nevnímáme, prostě společně budujeme svůj byznys. Ano, někdy je to náročné, je třeba neustále komunikovat, dobře delegovat a plánovat. Osobně to vnímám tak, že žijeme naplno, máme rodinu a věnujeme se tomu, co máme rádi.

Je pro vás tedy podnikání cesta, jak dosáhnout rovnováhy mezi prací a osobním životem?

Pro mě je to životní styl a baví mě na tom možnost propojení osobních zájmů a pracovních aktivit. Můžeme třeba jet s rodinou k moři a u toho řešit i byznys. Je ale důležité naučit se vykolíkovat svému podnikání hřiště. Současná doba je velmi náročná v tom, kolik informací k nám míří, a já věřím, že úspěch v podnikání je hlavně o zaměření pozornosti. Takže když máme tři děti a podnikáme, musíme si nastavit, kdy se byznysu věnujeme a kdy ne. S tím souvisí zmíněné schůzky se sebou, ale i časy, kdy doma neřešíme práci. Nejsem příznivcem multitaskingu. Člověk musí vyhodnocovat priority a pracovat s tím, aby měl dost energie.

Postupně jste se vypracovala až na místo Partnerky finanční skupiny, co bylo na téhle cestě nejtěžší?

Největší nepřítel je uvnitř vás, v hlavě. Takže nejtěžší bylo neustále pracovat na tom, aby hlava byla můj parťák, nesabotovala mě pochybami. Hodně jsem se učila neporovnávat se, důvěřovat si. Poslední rok a půl byl kvůli covidu, lockdownu a domácí výuce dětí velmi náročný, takže jsem musela i systematicky pracovat na tom, abych měla energii.

Co vám ji dává?

Potřebuju být sama, ideálně venku v zeleni a v pohybu. Nebo s blízkými lidmi. Musela jsem si na to myslet a dát tomu prioritu. Pokud chce být člověk v pozici lídra, bez energie se neobejde.

Co pro vás dosažení postu partnerky znamená?

Těší mě, že člověk má možnost tvořit smysluplnou věc, neustále se učit a posouvat, spolupracovat s lidmi, kteří chtějí růst a se kterými nás spojují stejné hodnoty. Dává mi to radost z práce na něčem, co má smysl.

Jaké máte vize a plány coby Partnerka v Partners?

Jsem týmový hráč a těším se, že budeme spolu tvořit to nejlepší prostředí pro rozvoj lidí a růst jejich podnikání. Chci se věnovat náborům, abychom vytvořili další mladou generaci lídrů. Také mě baví představa expanze do zahraničí. Naplňuje mě, že skrz svou práci pomáhám lidem, aby měli v životě víc radosti a méně starostí. Jak přes naši službu klientům, tak i přes moje manažerské a koučovací činnosti. Aby ostatní také úspěšně podnikali s chutí, radostí, v souladu se sebou. Tohle mě baví a je to i můj motor.

Zdroj: magazín Heroine